„Co na to říct. Každý z nás, co tam tak stál, věděl, že se nemusí vrátit. Přesto to pomyšlení bylo nesnesitelné. Každý z nás, co narukoval, měl nějaké představy o budoucnosti. A válka do nich rozhodně nepatřila. Nikdo z nás nechtěl bojovat. Nikomu se nechtělo umírat.“

Beletrizované vzpomínky českého vojáka Josefa Kasala, rodáka z Čáslavska, který za první světové války bojoval na východní frontě a záhy padl do ruského zajetí. Přežil dlouhý transport až na území dnešního Kazachstánu, stejně jako nekonečnou internaci v sibiřském Permu. Čelil hladu, těžkým nemocem, krutému zacházení a nakonec i novému režimu bolševiků. Přesto si i v těžkých podmínkách našel způsob, jak přežít – díky svému hudebnímu nadání se stal členem zajateckého orchestru, láska ke koňům a schopnost o ně pečovat mu zase zajistily lepší zacházení. Výsledkem je stěží uvěřitelný životní příběh, který na poutavosti získává svou beletrizací, jíž se ujala vnučka Josefa Kasala, Jaroslava Barbara Sporková.