Tomáš Vaňourek pokračuje v cestě napříč Afrikou, na jejímž začátku

stála nevinná věta Miroslava Zikmunda, že Afriku už nejde projet tak,

jako tomu bylo před 77 lety. A proč by to nešlo…?

Ze zaprášené súdánské garáže vstupuje Tomáš na území Etiopie,

kde skončila před pár týdny válka, projede Keňou, tam v nestřežený

okamžik změní kurz … a výsledkem je výprava okolo celého

Viktoriina jezera za necelé dva měsíce, jež bývá sama o sobě cílem

mnoha dobrodružných výprav, výstup na Kilimandžáro, život mezi

a s domorodými kmeny v nitru Tanzanie a doslova úprk na jih přes

Zambii, Zimbabwe, Mosambik, eSwatini, Lesotho a Jihoafrickou

republiku až do Kapského Města. Na den přesně po třech letech

od začátku dobrodružství se Tomáš dostane na místo, odkud žádná

další cesta na jih už nevede.

I druhý díl knihy je psán formou každodenních cestovních zápisků

(přesně tak jako to dělali H+Z), vznikajících za všech okolností,

které prověřovaly Tomášovo odhodlání, trpělivost a ochotu přijmout

Afriku takovou, jaká skutečně je. Bez poutavých letáků cestovních

kanceláří, bez zpáteční letenky v kapse, při každodenním střetu

s realitou, při níž čas nehraje žádnou roli, během nekonečného

čekání na výsledek, který se navzdory všem slibům nedostavil.

Na tři roky strávené v Africe se totiž připravit nelze…