Vystudovala žurnalistiku na Univerzitě Karlově a od roku 1997 v tomto oboru pracuje. Přispívala například do magazínu Hospodářských novin IN nebo do cestovatelského magazínu Travel Digest. V roce 2008 se také scénáristicky podílela na několika dílech seriálu Ulice. Hned za svou prvotinu Kroky vraha obdržela od české sekce mezinárodní Asociace autorů detektivní literatury (AIEP) Cenu Jiřího Marka za nejlepší detektivní knihu roku. Tu získala i za krimi Dům na samotě. Píše rovněž sbírky povídek pro milovníky koček.

Zdenka Hamerová se narodila a vyrůstala v Lysé nad Labem. Studovala na Střední zemědělské škole v Brandýse nad Labem, nyní působí jako ředitelka Kulturního a informačního centra v Sadské. Je vdaná a má tři děti. Už od dětství vymýšlela příběhy, ale kariéru spisovatelky nastartovala až v roce 2005 knihou Zasloužíš si smrt. Její prózy by se daly označit jako psychologické thrillery, nevystupuje v nich žádný vyšetřující detektiv, naopak se hlavní hrdinové většinou musejí z ohrožení života dostat svépomocí.

Lucie Šilhová je novinářka a prozaička, od profesních začátků se kromě ryze ženských témat věnuje také medicíně, psychologii a životnímu stylu vůbec. Psala pro lifestylové magazíny Elle, Marianne a Cosmopolitan, vedla časopis Puls a přílohu Ona Dnes deníku MF Dnes. V současné době vede přílohu Styl pro ženy v deníku Právo a nadále se věnuje popularizaci medicíny. Roku 2006 jí vyšla kniha Matkou ve vyšším věku, kterou napsala s gynekoložkou Janou Stejskalovou. V roce 2019 slavila úspěch fejetonovou sbírkou Beru to na sebe, na niž navázala titulem Svedu to na tebe. S lékařkou Kateřinou Cajthamlovou vedla knižní rozhovor Zázraky jsou logické. Její poslední kniha Sukničkářky je souborem psychologických povídek ze života současných žen.

Vystudovala žurnalistiku na Fakultě sociálních věd UK. Je úspěšnou literární překladatelkou a věnuje se i vlastní literární tvorbě. Z angličtiny přeložila více než dvě stovky beletristických titulů pro děti i dospělé, překládá také non-fiction literaturu. Za překlad románu Michelle Paverové Zrádce přísahy byla v roce 2010 oceněna Zlatou stuhou a stejné ocenění získala i v roce 2021 za svou knihu Psí dny. Její první thriller Znič to jméno byl nominován na ocenění Magnesia Litera v kategorii „detektivka“. V tomto žánru pokračuje titulem Krutý měsíc.

Barbora Šťastná vyrostla v Kynšperku nad Ohří a v Karlových Varech. Vystudovala scenáristiku na FAMU a pracovala jako novinářka v časopisech Týden, Premiere, Elle a Moje psychologie. Nyní je editorkou archivu Paměť národa společnosti Post Bellum, která zaznamenává vzpomínky pamětníků na střetávání s dramatickými okamžiky dějin. V letech 2010–2018 zachycovala postřehy z každodenního života na svém Šťastném blogu, který se stal inspirací pro její prvotinu Šťastná kniha a další sbírky fejetonů Jak jsem sebrala odvahu a Dobrá tak akorát. Po nich následovala Láska pro samouky (zfilmováno pod názvem Život pro samouky), rodinný příběh Hezčí svět a trojgenerační román Samotářky. V Hotelu Atlantic zachycuje putování Židů ze střední Evropy do Palestiny během druhé světové války.

Petra Klabouchová pochází z jihočeského Husince, kde to odjakživa přálo revolučním myšlenkám. Po studiu novinařiny a psychologie na Masarykově univerzitě v Brně se začala věnovat psaní. Literární talent rozvinula jako manažerka rockových kapel během cestování po Evropě i USA. Tato divoká a hlasitá léta zachytila v knize Na plný koule. Její literární repertoár zahrnuje také zábavné a dětem přístupné Upíří storky, pohled do osmdesátých let Poslední kubánské pomeranče, exkurzi k odkazu starověkého Egypta Podvod zlatého faraona i psychologický krimi thriller Anglická zahrada. Nejvýrazněji na sebe upozornila detektivkou Prameny Vltavy o zlu vyvěrajícím z hlubin spisovatelčina rodného kraje. O zločinu zahaleném desetiletími mlčení vypráví i v knize U severní zdi.

Klára Mandausová  je novinářka, literární redaktorka a spisovatelka. Proti srsti je její desátá kniha. Vydala také román Odměna za nevěru, sbírky fejetonů My dokonalé a Holky s voctem, podílela se na knize Dobro a zlo 21. století, ve které vedla rozhovor s teologem Markem Váchou, a opatřila texty monografii botanické malířky Pavlíny Kourkové Duše květů. V dětství byla k zastižení nejčastěji v knihovně. Do dvaadvaceti byla přesvědčená, že se z ní stane učitelka, nejspíš aby mohla psát alespoň po tabuli, ale v žádné škole pro ni nebylo místo. Po studiu na VŠE proto zamířila do MF Dnes. Během psaní o ekonomice se jí narodila dcera Kristina. Později vyměnila práci v deníku za lifestyle Marianne a magazín Forbes. Od roku 2022 působí v nakladatelství Mladá fronta. Vedle své rodiny, vtipných mužů a veselých kamarádek miluje lesy, hory, galerie, kavárny u řeky, historické části měst a zvířata, obzvlášť zlatého retrívra Arnošta a skupinu kocourů, které s dcerou postupně adoptovaly z útulků. Ráda říká, že s laskavostí nejdál dojdeš a na lásce stojí svět.  

Jana Poncarová je novinářka a spisovatelka. Žije v Plzni a v Dobřívě. Ve své tvorbě se inspiruje skutečnými událostmi, opírá se o rešerše a rozhovory s pamětníky. Debutovala v roce 2018 románem Podbrdské ženy, který se setkal s nadšeným čtenářským ohlasem. Její druhý román Eugenie získal v roce 2020 Cenu čtenářů České knihy. Následovaly romány Alžběta a Nina, Cyklistka a Herečka, Nultá hodina a Dvojí život. V roce 2023 vydala ve spolupráci s historikem Jiřím Sankotem knihu Deník Věrky Kohnové připomínající osud této židovské dívky a její rodiny.

Scarlett Wilková je novinářka, která se psaní se věnuje od chvíle, kdy po maturitě nastoupila do redakce podnikového časopisu v Ostravě. Poté pracovala pro různá média, posledních dvacet let píše především pro Magazín DNES, kde se zaměřuje na rozhovory a témata týkající se společenských trendů. Podílí se také na neziskových projektech týkajících se problematiky života lidí v seniorském věku. Spolupracuje se společností Post Bellum provozující databázi Paměť národa. Pro ni zaznamenala vzpomínky řeckých pamětníků, které inspirovaly románový debut Až uvidíš moře. Ve svém druhém románu Ty chladné oči se dotýká tématu kolaborace s nacistickým režimem během druhé světové války. Knihou Desetkrát a dost se vrací do Řecka. Její román Když přišli psi líčí osudy obyvatel poválečných Beskyd.

Miriam Blahová se narodila roku 1989 v nejvýchodnější části České republiky, v současné době žije se svou rodinou v Ostravě. Pracuje jako editorka, ráda čte a ještě raději píše. Působila jako copywriterka, uspěla v literární soutěži a přispěla svou novelou do sborníku povídek Letní kraťasy. Od roku 2019 píše romance, které v sobě spojují současnost a historii. Její prvotina Příběh slunečnice se částečně odehrává během druhé světové války. V Příběhu akvamarínu vypráví o dřevařské kolonii na Jablunkovsku v první polovině devatenáctého století. Stejnou lokalitu zachycuje o sto let později také v Příběhu mateřídoušky.