Odlišovat se je fajn. Ale pouze za předpokladu, že ten, kdo se odlišuje, to vnímá jako svou výhodu nebo přednost. Každý jsme totiž jedinečný a na tom bychom měli stavět. Trvá to ale dlouho, než se přijmeme a máme se rádi takoví, jací jsme.

I Luna z našeho příběhu si na to musela přijít. A nebylo to jednoduché. Jako jediný jednorožec bez rohu zažívala posměšky, se kterými se snažila vyrovnat.

Během Noci světel, slavnosti, při které se jednorožci pyšní svými rohy a schopnostmi, Lunin pohár trpělivosti přetekl.

A tak vyslovila přání, které na okamžik převrátilo všem život naruby. A protože chtěla vše napravit, vydala se za stařešinou, který jí nejen pomohl, ale také ukázal, jak si správně přát a jak přistoupit ke svému životu.

V příběhu děti najdou pár myšlenek, které by jim mohly pomoci najít si své místo v kolektivu, zapadnout, a přece vyčnívat díky své jedinečnosti.