Marcel Pagnol se narodil 28. 2. 1895 v Aubagne u Marseille. Patřil mezi nejvýznamnější dramatiky meziválečného období. Po počátečních nepříliš úspěšných pokusech o dramatickou tvorbu, např. v Obchodu se slávou (Les Marchands de gloire, 1924), zaznamenaly velký divadelní úspěch jeho hry z lidového prostředí Marseille Abeceda úspěchu (Topaze, 1928) a vzápětí nato především volná jevištní trilogie Malajský šíp (Marius, 1928), Fanny (1931) a César (1932), která se dočkala dokonce několika filmových zpracování. K divadlu se vrátil až v roce 1953 Jidášem (Judas). V roce 1946 byl zvolen do Francouzské akademie. Nejlépe se uplatnil Pagnolův vypravěčský talent v knihách vzpomínek Otcova sláva (La Gloire de mon père, 1957), Matčin zámek (Le Château de ma mère, 1958) vydaných česky pod názvem Jak voní tymián (Vyšehrad, 2000). Později je doplnil ještě svazkem Čas tajností (Le temps des secrets, 1965), poslední díl Čas lásek (Le Temps des Amoors) nedokončil, jeho fragmenty vydali přátelé po autorově smrti. Nejrozsáhlejší Pagnolovou výpravnou prózou je dvoudílná Živá voda (L’Eau des collines, 1963). Pagnol napsal také svazek esejů Poznámky o smíchu (Notes sur le rire, 1947). Jmenujme ještě drobnou prózu z autorova raného období Dívenka s tmavýma očima (Vyšehrad, 1999). Zemřel 8. 12. 1974 v Paříži.