Někdo jim tyká. Další obdivují jejich nasazení. Jiní se zamilovali do jejich jídla. Ale existuje jen velmi málo Čechů, kteří by tuzemskou komunitu Vietnamců nevnímali. Nebo na ni neměli názor. Za každým z těchto lidí se přitom skýtá příběh, a to obvykle dost pozoruhodný: vždyť opustili svou zemi a putovali přes půl planety do státu s jiným klimatem, jazykem i zvyklostmi. Museli hledat, jak se uživit, jak zapadnout, jak přežít.

Toto ovšem platí pro první generaci Vietnamců, která do Česka, respektive Československa doputovala často ještě v rámci spolupráce komunistických režimů. Nejspíš se s ní pořád setkáváte v obchůdcích, které mají otevřeno od rána do večera, ve všední den i o víkendu. Stále více však o sobě dává vědět i generace druhá, která už v Česku vyrostla, umí perfektně jazyk a zná veškeré místní reálie.

Do ní se řadí i Anna. Anna Nguyenová. Jak už jméno napovídá, není to typická Češka, ani typická Vietnamka. Vymyká se všem běžným stereotypům: je vietnamsky cílevědomá

a pracovitá, česky společenská, americky pozitivní, britsky zdvořilá, a přece do žádného z těch národů tak úplně nezapadá. Autobiografický příběh Outsider vám vysvětlí, že je to tak v pořádku.