Vyprávění o vodních skautech (v 70. letech samozřejmě zakázaných), o bratrství a pevném přátelství, které nedokáže zničit ani nepřízeň osudu, psal Jiří Stránský v dopisech z vězení na pokračování svému dvanáctiletému synovi Martinovi, aby se mu nestýskalo a aby věděl, že když člověk opravdu hodně chce, dokáže změnit skoro všechno na světě.

 Jiří Stránský je dodnes skautem tělem i duší – sám přiznává, že všechny jeho kriminály by pro něj byly mnohem těžší, nebýt skautské výchovy. Že právě jako skaut se naučil něco vydržet, nestěžovat si, a hlavně dodržovat zásady kamarádství a cti. Pokud právě toto jeho čtenářům dojde (jistě že ano!), tak je dobře, že je jeho kniha na světě.