Chci počkat, až ostatní zákazníci odejdou, chci být úplně poslední. Ale nejde to. Prodavačka se mě ptá, co chci, a já odpovídám: „Litr mléka, půlku chleba, půlku másla. Ještě droždí a zápalky.“ Ke konci poklesnu hlasem a šeptám: „Maminka prosí, jestli bych to mohla vzít na dluh.“

Když jí bylo šedesát, začala psát. Nevynechala nic. Dětství strávené v bídě, zoufalství a nedostatku lásky, putování po dětských domovech, ale ani roky, kdy hledala naději a nacházela vnitřní sílu. Autobiografický román Evy Vondráčkové vznikal deset let a vlastními komentáři ho doplnila dcera Daniela. Ze vzpomínek a dobových fotografií společně poskládaly zdánlivě malý, a přitom univerzální příběh jedné rodiny na pozadí českých moderních dějin.