Druhý svazek novozákonních apokryfů obrací naši pozornost na Ježíšovy učedníky vyslané do světa kázat evangelium. Jejich příběhy a zázračné činy jsou vylíčeny ve velkém množství apokryfních „skutků“ (název žánru je odvozen od Lukášových Skutků apoštolských), jež vznikaly od 2. století v řecky mluvící oblasti Středomoří a rozšířily se po celém křesťanském světě.

Jádro svazku tvoří patero nejstarších apokryfních skutků, jež zachycují působení apoštolů Petra, Pavla, Ondřeje, Jana a Tomáše. Z hlediska literárního jsou skutky obtížně zařaditelné: kromě kázání, modliteb a martyrií obsahují i motivy známé z helénistických milostných románů či z vyprávění o podivuhodných činech potulných filosofů. K bizarnosti spisů přispívají prvky lidového stylu a svérázný humor.