Omluv již bylo slyšet hodně, ale stačí to ke smíření? Ptá se Anton Otte, který sám pochází ze sudetoněmecké rodiny a jeho otec byl po druhé světové válce lidovým soudem v Opavě odsouzen k trestu smrti. Pro Otteho je smíření dlouhodobý proces podobný hojení hluboké rány, na němž však závisí budoucnost nenásilného soužití Evropanů z různých zemí.

Farnost, škola, práce s mládeží a mezi vězni charakterizují první polovinu kariéry Antona Otteho. V Čechách a na Slovensku je ale tento rodák ze slezské Vidnavy (* 15. 8. 1939) znám spíš jako člověk, který roky usiluje o smíření mezi Čechy a Němci. V roce 1960 vycestoval do SRN a vystudoval teologii v Königsteinu im Taunus, Vídni a Bamberku. Po pádu železné opony byl v roce 1991 uvolněn pro pastorační úkoly v ČR a pro vedení kanceláře Ackermann-Gemeinde v Praze. Spolupráci mezi Čechy a Němci, německé menšině a vzájemnému porozumění se věnuje dodnes.

Za své celoživotní úsilí Anton Otte obdržel řadu ocenění, mj. byl vyznamenán Řádem TGM, Spolkovým křížem za zásluhy, Bavorským řádem za zásluhy a Medailí smíření Ackermann-Gemeinde. Nejvíce si však cení čestného občanství města Vidnavy.