Jsme to, co jíme. Tento aforismus vystihuje hlubokou pravdu o naší civilizaci.

Impérium jídla popisuje osudy lidí i celých společností v u uplynulých dvanácti tisíciletích na příkladu potravin, které člověk pěstoval nebo lovil, které konzumoval, ale s nimiž také obchodoval. Líčí napínavé příběhy tak odlišných míst, jakými jsou starověká Mezopotámie nebo imperiální Británie. Z prvního města vzniklého v kdysi prosperující oblasti zvané Úrodný půlměsíc nás kniha přenáší k rychle se vyprazdňujícím obilnicím a miskám rýže dnešní Číny.

Veškerá lidská společenství vznikají na základě vytvoření a výměny přebytků potravin. Hojnost však není nevyčerpatelná. Nakonec nevyhnutelně přichází čas, kdy se neurodí, pole utrpí erozí nebo klesnou teploty. Jednotlivé kultury

pak upadají do temných období chudoby, hladu a války, nebo se centrum moci přesune jinam. Něco takového se stalo na konci římské říše, kdy otroci příliš namáhali půdu na plantážích v Evropě a Egyptě a připravili ji tak o plodnost.

Přihodilo se to i starodávným Mayům, kteří během staletí, kdy v jejich říši panovalo sucho, museli opustit svá nádherná města. A stalo se tak i ve čtrnáctém století, kdy středověké společnosti zničil mor a hlad, stejně jako

ve století devatenáctém, kdy katastrofální postupy kolonizátorů uvrhly polovinu světa do takové bídy, že se z ní už nikdy nevzpamatovala.

Kniha vynikajícím způsobem popisuje jednotlivé cykly konzumace potravin v minulosti, zabývá se však i budoucností. Líčí například, jak by mohla situace, kdy rybáři lovící krevety v deltě řeky Mekongu vytáhnou jen prázdnou síť,

vyvolat nepokoje v Karibské oblasti. Nebo k čemu dochází, když nějaké kultuře nebo národu dojdou potraviny. Ukazuje tvář světa, který začal mít hlad.