Zdeněk Táborský
Zdeněk Táborský
Původem z Čerčan, dětství strávil v Hranicích na Moravě, kde složil maturitu. Po roce v Letecké skupině Geologického průzkumu Jáchymovských dolů započal studium geologie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Ještě během studia a posléze po jeho ukončení v roce 1968 působil na katedře mineralogie, krystalografie a geochemie jako asistent. V roce 1969 nastoupil do laboratoří Ústředního ústavu geologického, později přejmenovaného na Český geologický ústav a posléze ještě na Českou geologickou službu, kde strávil celý svůj profesní život. I po odchodu do penze zde působí jako emeritní pracovník. Zabýval se především mineralogií, mikroskopií v polarizovaném procházejícím i odraženém světle, těžkými minerály aj. Zúčastnil se zahraničních geologických expedic do Maroka, Tichého oceánu (Fidži), Sýrie, Mongolska a Íránu. Přednášel polarizační mikroskopii na Vysoké škole chemicko-technologické a těžké minerály na Přírodovědecké fakultě Karlovy Univerzity i na Přírodovědecké fakultě Masarykovy fakulty v Brně. Je spoluautorem popisu čtyř nových minerálů – čechitu, zoubekitu, vavřínitu a vihorlatitu. Je spoluautorem publikace Hradní kámen přemyslovské doby v Čechách. Je členem České geologické společnosti, kde je dlouholetým členem výboru, zakladatelem, editorem a předsedou redakční rady časopisu Zpravodaj České geologické společnosti a redaktorem Průvodců po geologických exkurzích České geologické společnosti, které od roku 1998 organizuje dvakrát ročně. Zdeněk Táborský má dcery Štěpánku, Pavlínu a Gabrielu a vnoučata Vojtu, Valérii, Julii, Vendulu a Zitu.