Psát začala Iveta Poláčková už jako malá. Nejdřív napodobovala svého tátu, začínajícího spisovatele, protože se jí moc líbil zvuk psacího stroje. Později využívala psaní jako zástěrku, aby se vyhnula činnostem, které jí byly nepříjemné. A potom se psaní začala věnovat vážněji, na kurzu tvůrčího psaní. Svůj první text pro děti napsala vedle postýlky svého syna, který ji potřeboval mít u sebe, aby mohl klidně usnout.